Jsem civilizovaný?

„Nazdar,“ řekla mi paní za pokladnou supermarketu.
Já si šlápl na tkaničku boty, i když jsem měl mokasíny bez tkaniček.
Koupil jsem si kuřecí srdíčka.
Uvažoval jsem o transplantaci.
O mutaci.
O přeměně v alchymistickém tyglíku.

Nebylo v tom něco unáhleného?
Ta otázka spadla mezi dětské hrací kostky.
Jednou jsem měl přání, aby se ke mně vrátilo vše, co jsem kdy použil.
Tak se tu objevila i ona a pár jiných.
Většina z nich byla vytržena od vaření pro manžela a děti.
Na těle zástěry a tváře od mouky.
Od několika z nich jsem dostal facku.
Vlastně ode všech.

Jsou lidi, co nemají rádi šťastné konce.
Ale hoňte bycha, když si ho čert vzal na hraní.
Objevil se taky kentaur.
Sušička na slzy je zase rozbitá.
Tak se musím smát.
A čekat až opadá listí z dubu.

PS.
TO BUDE NĚJAKÝ OMYL.
Ženy drží v prstech květiny spoutané pojistkami ručních granátů.
Žádný omyl.