Vesmír si nás drží od těla

Je úžasný, jak se lidí postaví nad dívkou, co právě vyskočila z okna, a čučí.
Co vidí?
Co čekají, že uvidí?
Krev?
Duši, co opouští tělo?
Proto si tu situaci fotí?
Používají různé filtry.

Nedaleko postává dodávka MASO – UZENINY.
„To je tak nevkusné,“ říká jedna starší žena.
„Jako by nestačilo, že se válčí,“ říká starý muž s konvalinkami v dlaních.
Chtěl by je položit k dívce k hlavě, kdyby tam nebyla ta kaluž krve.
„Nedotýkejte se jí!“ říká přísně příslušník policie.
„Je nakažlivá?“ ptá se dáma, které se třese v náručí něco, co se podobá psu.

„Proč to udělala?“
„Třeba jí to někdo udělal.“
„U nás? To by nikdo neudělal.“
„Jak to víte?“
„Vždyť se tu všichni známe.“
„Ale ji neznáte?“
„Ne.“
„Proč to asi udělala zrovna tady?“
„Vždyť říkám. Je to nevkusné,“ opakuje se starší žena a noří nos do kapesníku, jakoby se obávala, že je ve vzduchu skutečně nějaká nákaza.
„Je zbytečné si namlouvat, že jsi pánem svého osudu. To jsou jen marketingové kecy, aby se dobře prodával svět,“ řekl někdo v zadní řadě pozorovatelů.
„A nyní bych prosil adresy svědků,“ řekl policista a záhy stál nad padlou dívkou sám.

PS.
Pokoušíme se věřit ve své nevíře.
Plní vyškrtaných sirek, když jsme za noci chtěli vidět, kdo se to potuluje v koutě naší ložnice.