Naladit si na rádiu tu správnou stanici

Anotace: ...

Ve vzdálené ulici za deště jedou dvě dívky na jednom kole pod deštníkem.
Smějí se mládím, které neuznává nebezpečí.
Těší se na dřevěné houpačky.
Pod nimiž se lesknou kaluže, v nichž budou poskakovat a dupat s vůní jasmínu ve vlasech.
A když nebe rozžehne blesk, tak budou ječet jak kurtizány, aniž by jim kdo platil.
Tanečnice kankánu bez dlouhých sukní a podvazků.
Parta zmoklých ptáků bude jejich jediné publikum.

„V podivném přeludu žije vesmír,“ šeptal mi v té scenérii do ucha Večerníček a já myslel, že umí jen pozdravit.
Jenže on se přece každého večera pohybuje mezi hvězdami.
„Nepoznamenáš si to?“
„Nemám tužku.“
„Tužku,“ řekl tak, že jsem čekal, že vytáhne špačka ze své papírové čepice, ale jemu se jen blýsklo v diamantových očích.
„Budu si to pamatovat.“
„To říkají všichni,“ řekl a odjel na své jednokolce, aniž by mě zamával.
Jen po mě hodil novinami, kde byl na titulní straně článek.
KDO VYKRADL KAPSY KRTEČKA?

...neměl jsem chuť něco takového číst, a tak jsem zachytil pouze jedinou větu...
...neměl po nich tolik toužit...
...když jsem si dělal z novin papírovou čepici...

PS.
Co si myslíte vy?
Přestaňte stříhat těma ušima!
Mě je fuk, že jste králíci.