Něco o rasách...

„Co je kurva duchovního na tom, když se lidé mrskají důtkama až z nich stříká krev?“ ptal se policejní pes pouličního Vořecha.
Hrozně se nudil, protože mrtvolu už našel a teď si ho nikdo nevšímal.
Jinak by se s někým takovým rozhodně nebavil.
Taky potřeboval vyhnat z čumáku pach tlejícího lidského těla a tenhle Vořech se k tomu náramně hodil, protože na něm viselo pachů nepočítaně.
Proto mluvil také tak hrubě, protože jinak to neměl ve zvyku.

„Když jsem měl ještě pána,“ přehodil Vořech nohu přes nohu, „tak ten vykládal jak ho třískala jeho matka důtkama. Musel vždy vstrčit hlavu pod peřinu, aby nebylo slyšet jak křičí. Neměla na to nervy ho poslouchat.“
„Nějaká duchovní rodina,“ pokýval policejní pes hlavou.
Byl dobře vycvičený.
A hlavně dál nasával pachy za svého kolegy jako by četl čerstvé noviny.
„Moc dlouho sem tam nevydržel. Chtěli abych štěkal na cizí lidi a když jsem to nedělal, tak se mě pokoušeli vychovávat taky duchovně,“ řekl Vořech a odfrkl si.
„No ale to je naše práce,“ ozvala se v policejním psovi disciplína.
Disciplína vychází zevnitř, ale převážně jí do vás hustí zvenčí.
„Možná tak tvojí rasy,“ mrkl na něj s ironií Vořech. „Kdežto moje rasa má ráda volnost a žádnou zbytečnou buzeraci.“
„Co to má společnýho s rasou? Pes je pořád pes,“ nehodlal ten policejní ustoupit ze svých zásad.

„Ale...,“ natáhl se Vořech na záda a rozvalil se tak, že roztáhl nohy a vystrkoval na svět genitálie. „To je ale kravina. Rasa je přece vždycky důležitá. Už jsi někdy viděl Vořecha, že by byl u vás ve službě?“
„U nás jsou ti nejlepší z nejlepších,“ vyjádřil se nadmíru pyšně policejní pes, protože přeci jen pociťoval, že on patří k lepší rase.
Ale moc dlouho mu to nevydrželo, protože v ten okamžik zaslechl píšťalku, kterou slyší jen psi a aniž se rozloučil tak spěchal k svému pánovi.
Vořech se převalil zpátky na břicho, protože i on slyšel zvuk píšťalky a potřeboval si odfrknout, jak mu byl nepříjemný ten zvuk.
Jukl jedním okem do prachu, který zvedl ten policejní pes a hlavou mu proletěly myšlenky:
Nejsem rasista...ale stejně...
A spokojeně usnul.

PS.
O některých lidech by se mělo mluvit popravdě anebo vůbec.
O pravdě by se nemělo mluvit vůbec.
Mělo by stačit, že existuje.