Nekonečné fraktály světů

Zbytečná ukvapenost, kdy přichází pokusy o řád v okamžiku, kdy vezmeš do ruky první pastelku.
Vytváří onu touhu po řádu zmatek v hlavě?
Děti se dívají do prázdných lahvích, co tu zanechali rodiče, jak do kaleidoskopů.
Jak do nebeských dalekohledů.
Nasávají nosem kapičky alkoholu.
Pronáší svoje Proč?
Poznal jsem, že i nejprostší člověk mi může dát odpověď.
Jen díky tomu, že o ni nepřemýšlí.

V sandálech je pohodlí, ale na delší cestu to není.
Tak na postávání u jukeboxu.
Tahat z něj ven desky a třískat jimi o zeď.
Jak jinak přesvědčit svět o své jedinečnosti?
Jak se vyplatit, když neexistují odpustky?
Jak to bylo prosté.
Jako zaplatit kauci.

Na obláčku hraje anděl s čertem karty.
Oba dva znají lidi.
Proto se občas beze slova začnou smát.
Mučedníci jim chodí pro pivo.
Pořád si beru na cesty kyblík a lopatičku.
Věřím, že vždy najdu pískoviště.

PS.
Na zdi se rozzáří nápis Brain demage.