Někdo se stále domnívá, že se dočká, když si počká

Nevěsta s cigárem přemýšlí po obřadu, co to provedla.
Do čeho se to nechala uvrtat všemi těmi lidmi.
Cítí se jak strašák na poli.
Umyli ji hlavu ve škopku na nádobí.
Škopek byl plný rozbitých talířů.
Prý pro štěstí.
Měla střepy ve vlasech.
Fotograf postavil svatebčany ke zdi a vše vyfotil.
Někteří to přežili.

Co na to moderátor televizní stanice?
Chce být pozitivní a zároveň vás chytit za srdce.
Zmáčknout ho.
Jde o sledovanost.
Je třeba vše dobře rozložit do reklam.
O to jde v první řadě.
Člověk by se asi hodně divil, jak je nepodstatný.
Možná by i chvíli nadával, ale pak by jen přepnul na jiný kanál.

Ozvalo se škrtnutí a objevil se narudlý oharek, jak si na protější straně místnosti někdo zapálil cigaretu.
„Kolik už jsi měla těch panáků?“ ptá se nevěsty.
„Jdi k čertu!“
„Já jsem čert,“ zasmál se rozzářený oharek.
Ucítila v dlani dětskou ručku.
„Já jsem anděl,“ řekla malá družička.
„Bylo by pěkné žít v bavlněné ponožce,“ řekla nevěsta a napila se rovnou z láhve.

PS.
JÁ je něco velmi problematického.
Blbě se to pere.