Bude s tebou spát tvoje osudová žena?

Byl jsem jí vděčný za své objevení.
Za objevení svého sexuálního mátožení.
Vždy jsem se dokázal divit.
Díky divení mě to tady pořád bavilo, ale ona moje divení povýšila na vyšší úroveň.
Přestal jsem se divit u pouťových stánků.
Začal jsem se divit ve skvostných galeriích.

Přestal jsem myslet na válku jako na jedinou katarzi, která by mě mohla vysvobodit.
Přestal jsem myslet na kondomy jako na gumové rukavice k mytí nádobí.
Přestal jsem žebrat na kostelních schodech.
Byl jsem jí tolik vděčný, že jsem začínal mít strach, že ji zabiji.

Vděk.
Nevděk.
Co je víc?
Kolíbal jsem se pod září úplňku a snažil se zapudit ulici noci za sebou.
Sliboval jsem si, že už nikdy víc nepohlédnu do jejího okna.
Víckrát ne, říkal jsem jak Poeův Havran.
Vylezl jsem do koruny stromu, abych získal havranův nadhled.

PS
NEVERMORE, zpíval jsem do noci a byl podivně šťastný.
Maybe.