Esence lidských myšlenek

Vyprávěl jsem ti mnoha slovy mnoho vět.
Ty jsi naslouchala a kouřila cigaretu za cigaretou.
Co chvíli jsem vyskočil ze židle, abych ti to, co vyprávím, dohrál tělem, jak jsem chtěl být jasný.
Nakonec jsme se pomilovali, když už jsem s tím ani nepočítal.
Ještě jsem nestačil ani vypít moře a už je tady vesmír.
Občas by se měl každý podívat do mikroskopu na kapku vody.

Zjistili jsme, že důvodem proč se neomamujeme vzpomínkami, je víc než prostý.
My už si nic nepamatujeme.
A zase se bylo čemu zasmát.
Lidský mozek je opravdu moc zábavné zařízení.
Kupříkladu jak se neustále domníváme, že záleží na jeho velikosti.
Pořád vše měříme a vážíme, protože je to vědecké.
Pomalu začínáme zjišťovat, že už toho takhle mnoho nezjistíme.
Je to velmi primitivní přístup.

Někdo přijde a řekne: „Pardon! Vy jste se narodil omylem.“
A já na to, že jsem si to vždycky myslel.
Přece to nemohli moji rodiče myslet vážně?
Povolat mě do něčeho takového jako je lidská existence.
Zachování lidského rodu?
Zase jen takový kecy.
Jen vadný kondom.

PS.
Dneska mi vrazila nějaká paní do ruky leták, abych se probudil.
To by se člověk vůbec nevyspal.
Copak jsem čert?