v časech populistů a mašlovaček bez krému

Naše nedokonalost je dokonalá.
Tím, že vykřikujeme, že věříme v Boha se dokonalejšími nestáváme.
Víra, jak ji chápou ty různé spolky, tak lidi rozhodně nevylepšuje.
Olivová ratolest?
Je to stejné jako když lidé vypouští holubice míru, a pak chodí chlap po sídlišti s puškou a střílí je, protože si obyvatelé stěžují, že mají podělaná auta.
Gesta zůstanou vždy jenom gesty.
No nic není definitivní.
Obzvláště když věřím v kouzla.
Nevěřím kouzelníkům ale na kouzla věřím.

Kolem nás je tolik ega, až z toho jde strach.
Je ego součástí naší duše anebo je to samostatná jednotka?
Spousta těch, co věří má jen falešné představy, že jejich život bude bez ostrých hran a vše za ně někdo zařídí.
Fandíme především sobě.
Na tribuně tleskají lidé těm dole, protože jim tleskají ti dole.
„Chtěli jsme změnit svět láskou,“ říkala jedna bývala členka hnutí hippies.
„Jakou láskou? Naprat se drogama a otrhat v parku kytky? Já vím, že jste to mysleli dobře.“

"A proč mi to nechcete říct?" ptala dívenka, které mohlo být tak dvanáct.
"To nejde," odpověděla jí o něco starší a větší kamarádka.
"To je tajemství," řekla třetí, také už větší.
Tak odešly se svým tajemstvím a já se nic nedozvěděl.

PS.
Nechte si obrousit kopyto!
Jistěže mluvím s čerty.
A proč bych nemohl, když vy si pořád vykládáte s bohem?