Útěk z ústavu

V  okolních větvích šumělo listí, jak se trochu zdvihl vítr a začal se mazlit se světem .
„Třeba to bylo UFO.“
„No a co?“
„Ty by jsi se nechtěl setkat…“
„Nechtěl,“ utnul moji větu.
„Já bych je chtěl aspoň vidět na obloze,“ řekl jsem.
„Měj k nim aspoň trochu ohledů.“
„Já bych se schoval.“

„Viděl jsem její nahé kalhotky, když byl úplněk. Kdybych byl mladší.“
„Tak co?“
„Nebeský houslista hraje pro všechny.“
Nad hlavou nám létaly helikoptéry.
„Někoho asi hledají.“
Podíval se na mě jako kůň na vrak automobilu.
Přes listí stromu se nás dotkl paprsek světlometu.

„Která tajemství mají větší cenu?“
"Přestaň!" dýchl mě za krk.
Zavěsil jsem se do prostoru jako kostkovaný ubrus visící na šňůře po stráveném odpoledni na stole v hospodě.
„Chceš, aby nás našli?“
„Ale oni nás najdou. Vždycky nás našli,“ řekl jsem úplňku.

PS.
HALÓ!
Tak je tam někdo?
Na té odvrácené straně Měsíce.
Neschovávejte se!
My si vás najdeme.