Nechci se s nikým prát.

„Znáte svoje iniciály?“ ptá se mě čert s rohy jak věšáky na klobouky.
Je trochu směšný, ale člověk nikdy neví.
Člověk neví, když se mu to hodí.
Obzvlášť nad ránem, kdy chodí na návštěvu čerti.
„Iniciály mi nic neříkají,“ odpovídám věcně.
„Ale to by měly.“
„Já bych toho měl. Poslyšte to vaše peklo. To je něco jako propadliště dějin?“
„Záleží na tom?“
„Takže vy to sám nevíte.“
„Já vím všechno,“ ohradil se čert. „Skoro.“

„Takže i vy máte mezery?“
„Mezery jsou jako vesmírná temná hmota. Bez nich to nejde.“
„My jsme spíš na skulinky.“
„V žilách je krev, jak v dopisních schránkách,“ řekl čert. „Podepíšete se mi?“
„Já jsem nikdy nechápal smysl autogramů.“
„Nikdy jste nic nepodepsal?“
„Jen nevyhnutelné.“

„Nemáte sirky?“ zeptal se mladík doprovázející děvče v kožené bundě s podbarvenýma očima, která si byla sebou velmi jistá, když vytáhla cigaretu.
„Tady se ale nesmí kouřit,“ řekl jsem naivně.
„No bože,“ řekla a už hořela, když jsem škrtl zapalovačem.
„Ona už to nemůže vydržet,“ omlouval ji mládenec a škobrtal za ní.
Po holce zbyl jen dým jako po čertovi.
No bože...

PS.
Byly doby kdy vladaři pohrdali vzděláním.
Vzdělání může být na překážku vládnutí.
Vzdělání může být jako kamení zašité v břiše.