Ve stylu NEHODÍCÍ SE ŠKRTNĚTE!

Anotace: ...

„Dostala mě na kousek čokolády. A to jsem si myslel, že už jsem jako nedostupný hrad. No nikdy se nedá říci nikdy. A taky se mi prošla po zádech. To byla definitiva, které se nedalo odolat,“ vykládal svým králíkům, když se doštrachal domů.
Měl kalhoty zelené od trávy a králíci mu to záviděli.
„Budu vás muset rozesadit,“ řekl ke králíkárně, když jich několik z nich na to vletělo.
Věděl, že to neudělá.
„Jak rychlý je vlastně svinský krok? Měl jsem si to změřit, když jsem utíkal domů.“
Parta za drátěnkou na něj vytrčovala přední chrup a vypadalo to, jako když se mu posmívají.
Ten, co to dělal nejvyzývavěji, měl v očích poslední neděli.
Jen o tom ještě nevěděl.
„Nic osobního. Ale někoho jsem vybrat musel.“

Bylo by fajn si sednout do dutého stromu a jen tak relaxovat.
„Bolelo to?“
„To je jen o poprvé. Dej si jen pozor na Fera. Ten ho má moc velkýho.“
„FERO!“

Zázrak?
Jeden věřící Španěl se nechal ukecat svými dvěma tetkami, že to byl zázrak, když přežil automobilovou nehodu.
Vyrazili pěšky na pouť k Panně Marii, Poděkovat jí.
Po kilometru je srazilo auto a všechny tři na místě usmrtilo.
Mohli poděkovat osobně.

PS.
Někdy se tak uvolním, že ani nevím, který život to žiju.
Nakonec do toho zase spadnu.