Hmota s hmotou k hmotě

Anotace: ...hlavně ta v botě...

"Jestlipak se ti narkomani jako děti báli injekce?" ptal se chlap, co ležel v nočním pískovišti a sledoval hvězdné nebe nad hlavou. „Můžete odpřisáhnout, že to byl Velkej Třesk? Co když jsou ty černé díry jen takové vesmírné abscesy?“ stěžoval si druhému muži, co se nedaleko houpal na houpačce.
„V literatuře se o cikánech nesmí moc mluvit,“ odpovídal mu bujaře muž z vrzající houpačky. „Mohli by se urazit jejich mluvčí. Povykují na Mikeše, který ve svém vyprávění pronese větu o lidech, co mu natloukli: „Byli to cikáni...“ Ta jejich nálepka ale přeci nespadla z nebe. Nikdo se jen tak samovolně nerozhodl, že jsou cikáni takový jací jsou.“

„Výraz Eskymák byl původně hanlivou přezdívkou, která v řeči Vraních Indiánů znamenala pojídač syrového masa. Každej národ si nese nějakou tu hřivnu,“ řekl muž z pískoviště.
„V čem vězí PRINCIP VŠEHO?“ ptal se ten z houpačky a pokoušel se seskočit, tak jak to dělal jako kluk, ale moc mu to nešlo.
„My nemáme moc rádi svojí historii,“ řekl ten z pískoviště a sypal si písek na hlavu. „Vždy se ji snažíme nějak vytěsnit jako kdyby ani neexistovala. Něco jako když se cyklističtí mocipáni pokoušejí vymazat z historie několikanásobného vítěze Tour de France Amstronga. Historie se nedá nikdy vymazat. Ona tam prostě je a nezáleží na tom, co si rozhodne hrstka lidí.“

„Když chce většina lidí mír, tak proč jsou pořád války?“ spadl muž z houpačky a bůhví proč se rozchechtal.
„Nemám chuť se potkávat s lidmi a hovořit s nima.“ zavrtával se muž do písku „O čem? O čem se dá pořád mluvit? Něco chválíme. Něco haníme. Zavzpomínáme a pak jdeme spát.“ řekl a byl již skoro zcela zavrtán do písku.
„Pak jdeme umřít,“ řekl muž pod houpačkou a na nebi padala hvězda.

PS.
Fakt jenom plácám páté přes deváté...
ECCE HOMO...