Apoštolové voyeurismu

„Jsi zkažená,“ říkal dívce a neměl na mysli tlející zub v dásni, tepající bolestí srdce, že už přichází jeho konec.
Nic není věčné.
A to, že člověk ví, že zemře, mu dává sílu žít.
Jistě.
Ale co s tím?
K čemu je líbivá poezie?
Taková, co poskakuje z kamene na kámen a všichni vědí o co jde.
Jakmile všichni vědí o co jde, tak nejde o nic.

Potřebujeme zlo jako oplocení pro naše dobro?
Oplocujeme zlo dobrem?
Kolik chyb musí člověk udělat, aby se něco naučil?

„Jsi nádherná,“ říkal dívce, když odcházela.
Mohla to být Kristova slova k Maří Magdaléně.
K čemu by byla krása, kdyby ji nedokázal ocenit boží syn?
K čemu je ona bezpohlavnost svatosti?
Vždyť, co jiného nás hlavně spojuje?
Šmírovali učedlníci Krista?

PS.
Nechci a chci.
V tom se hlavně opakuji.