Budík je opleten pavučinou

Už je tomu dávno.
Neměl jsem chuť s ní souložit na panelech, kde jsem si odřel kolena do krve.
Ani ve vaně, kde jsem se málem utopil.
To jen ta opilost se mnou házela, jak s neckami na rybníku.
Neměl jsem chuť si kohokoliv ochočit ani být ochočen.
Nechtěl jsem ji zabít a nechtěl jsem zabít sebe.
Mladé lásky se příliš přeceňují.
Vždy jde jen o vzpomínání, které si chceme užít.
Vlekla mě na to svém závoji jako na provázku.
Byla to nevěsta anebo smrt?
To je fuk.

Chtěl jsem tě políbit před popravou.
Tvou nebo svojí.
To je fuk.
Ale musel jsem letět na záchod.
Žiju velmi hekticky.

Na Nové Guinei se chtějí znova pustit do mumifikování svých zemřelých předků, protože došli k závěru, že když svého příbuzného zahrabou do země, jak je to naučili misionáři, tak si s ním tak nepokecají.
Chápu to.
Když jsem držel urnu s tvým popelem, tak jsem si připadal taky tak nějak prázdně.
Všechno není fuk.
Fakt ju...

PS.
Bez bubáka v polích to nejde.