Místností zahučelo úlevné brebentění

Anotace: ...

„Svět je pěkně zamotanej, a tak si s houfem dělají, co chtějí, tihle psychologové,“ řekl.
„Ne!“ odporoval jsem mu. „To dělají psychopati.“
„Prostě jsou to psy,“ řekl ten, který se nechal ostříhat dohola, protože jeho synovec má rakovinu.
Nechali se takhle ostříhat celá ta jejich parta, protože se mají rádi.
A do toho přišla korpulentní paní hostinská, jestli něco nepotřebujeme, a jestli máme všechno.
Ten řekl, že se pak podívá, a mě málem pohladila po vlasech, jak jsem takovej neškodnej.
Zpoza výčepu vykukovala malá děcka s velkýma očima.

Pod stolem nám začal řičet malý chlapec.
Bylo v tom cosi nesnesitelného.
Něco neuchopitelného.
Něco včerejšího, co mělo podivnou budoucnost.
Přiběhla babička, která na něj mluvila rukama.
Byl hluchoněmý.
Objevila se mi na tváři slza, která nebyla vůči té bytosti fér.

„Jsi srab!“ řekl a myslel to vážně.
Jako bychom zase byli v šesté třídě.
„Jsi srab!“ zkoušel znova onu mantru.
Já ale věděl, že jsem srab, takže mi netvrdil nic nového.
Sraba má v sobě každý.
Pokud není psychopat.
Záleží jen na tom v jaké situaci je ten srab srab.
To se nedá předpovědět.
I předpověď počasí je problém.
To dělají ty rakety.

PS.
Ještě se topí koťata?