Zbude pár veršů

Byl jsem zmaten, když říkala, že se nic neděje.
Cítil jsem, že ano...jenže ženy...
Proto je milujeme?
Proč milují ony nás?
Vžil jsem se do její kůže.
Přesně jak to chtěla.
Bylo mi těsno.

„Omlouvám se, že jsem tě navlékla do svého kostýmu,“ řekla.
Nemyslela to upřímně.
V očích měla bujarou veselost lidí na pohřbu.
Dědiců.
„Co tě to napadlo?“
„Myslela jsem, že to bude sexy.“
„Raději jsi mi měla píchnout do krku injekci na uspání.“

Mihotavé světlo svící.
Někdo by mohl uvěřit, že to bylo romantické.
Jak blízko má romantika k hororu?
„Dvě věci už rozhodně nechci. Stát se kosmonautem. A bejt zamilovanej. V tom mám jasno. A to už nemám, tak úplně jasno,“ řekl jsem z mrákot unikající krve z mých žil.
„Já věděla, že ty jsi ten pravý,“ šeptala mi do ucha.

PS.
„A další kousek do skládanky,“ zasmála se.
Vylezl jsem ven z hrášku a měl pocit jisté dojemnosti.