Nikdo si nemůže stěžovat

Anotace: ...

VAROVAL JSEM JI.
Moment.
Ona vlastně varovala mně.
To je ten mužskej princip, jak si vždy myslíme, že jsme to my, co zachraňujeme.
Pohádky.

Jen zvedla prsty k umlčení mých slov.
Poslouchal jsem jako pejsek.
Proč taky ne.
Měla v pohybech noty.
Pomuchlaný podzim.
Pekanové ořechy.
Plus a mínus.

Byla ve mně struska mládí.
Vydrápal jsem nehty její portrét do staré omítky.
„Slečno máte taky pudy?“
„Někde je mám,“ řekla. „Ale nevím kam jsem je založila.“
U pasu ji viselo těžké portmoné, jak už to v hospodě bejvá-
Musel jsem zaplatit.

PS.
Když jsem na ni nepřestal přihlouple zírat, tak mi típla cigaretu o hřbet ruky.