Co všechno se dá objevit?

Včera podvečer jsem přemýšlel o něčem, co mělo sílu, že by se k tomu dalo přirovnat jen něco takového, jako kdyby se celý náš svět i s námi rozpadl na atomy, a pak se stejně beze zbytku poskládal.
Byla to ona evoluce?
Teleportace?
Otisk Velkého třesku?
Moc vypitého čaje?
Já mám čaj rád.
Kluci za kontejnerem se učí kouřit.

„Vy chlapi jste jurodivý ze ženských, co mají velký kozy,“ vykládala jedna paní popelářovi, co se chystal vysypat jejich kontejner.
„Ale kdo se s tím má tahat?“
Nový kuřáci se rozprchli.
Já zrovna vycházel ze vchodu našeho domu, kde na obrubníku seděly tři malé holčičky.
Za sebou jsem zaslechl, jak jedna z nich řekla: „To je ten čaroděj.“
Jak jsem zarostlej, tak jim připadám jurodivej.

Vybral jsem si z bankomatu pět tisíc a dostal jsem to všechno ve stovkách.
Pěknej balík.
Tak jsem říkal paní na poště, že jsem si připadal jako únosce, co dostal výkupný v malejch neoznačenejch bankovkách.
Myslel jsem si, že je to docela vtipný.
Jenže ona na to reagovala pouze tím, že otočila hlavu a zavolala do zákulisí: „Maruš! Ten bankomat už dodělává.“
Přišlo mi jakoby mluvila o mně.

PS.
Dívám se do výkladních skříní pohřebních služeb a sleduji ty vystavená parte jako soupisku po fotbalovém utkání.