Jak vznikají fámy?

„Odpoledne si zajdu ke studánce věčného mládí.“
„Tu teď přejmenovali. Ta voda je prej lepší k užívání pro ženy, aby otěhotněly. Ty už těhotnej jsi,“ řekl.
„Můj porod by byla jedinečná liposukce.“
„A tvým sádlem by se mazaly bohatý paničky, aby neměly vrásky.“
„Ještě bych mohl bejt bohatej.“
„A koupil by jsi si masnu.“
„Ne. Masérku. Psala by na mých zádech verše, které bych nikdy neměl šanci přečíst.“
„Zkusil si někdy vláčet a orat?“
„Jen jsem kradl na poli kukuřici. A taky jsme chodili paběrkovat brambory.“
„Tak nemůžeš nic vědět,“ řekl a v ruce roztáčel papírovou čepici.

Jen tak mimoděk jsem si představil, jak by asi slušela Smrťákovi.
Vypadal by trochu jako Večerníček.
Těžko říci proč se u smrti lpí tolik na důstojnosti.
S tím museli začít až lidi, co se na smrti snažili něco trhnout.

„Celou noc jsem běhal po lese a snažil se hasit ohně. Jedl jsem lesní jahody a dvakrát spadl do studánky. Myslím, že to byla ta samá. Nakonec mě objala víla, která byla cítit jakoby vařila guláš. Tak mi neříkej, že nic nevím,“ řekl jsem a podpálil mu tu jeho papírovou čepici.

PS.
Ostrouhal jsem si tužku.
Na na kus papíru jsem si nakreslil prase.
S tím zakrouceným ocáskem.