Odkdy se začal člověk klanět člověku?

Odpadovými rourami hospodského hajzlíku jsem prchal do vesmíru jiných dimenzí.
Připadal jsem si zvláštní.
Někdy takový pocit potřebujeme.
Pravdu je lepší nechat v takových chvílích odpočívat.
Jako nevěrná žena, když chce, tak to udělá, i když ji na tom budeš držet ruku.

Pavučiny byly obrovské.
Pavoučice měly dlouhé řasy.
Proč bych se měl bát?
Vypadaly docela sexy.

„Líbí se mi citát od Salingera, který píše, že na hrdinské smrti není nic hrdinského, protože ta trvá jen krátce, a že daleko těžší je hrdinsky žít,“ řekl velkej myš opřený o skluzavku, co vedla přímo do středu jedné z pavučin.
„Chceš poslední cigáro?“ zeptal se mě, a sám si jednu zapálil.
„Zdá se, že jsi ve zmatku. Chceš si o tom promluvit?“
„NE!!!“
„Klid,“ řekl hlas docela blízko mého ucha.
„Není nic lepšího, než se pořádně vychcat,“ dodal a spokojeně si vydechl.

PS.
Jsou momenty, kdy nevím, co se se mnou děje.
Jsou tyto momenty jediné okamžiky mé osobní pravdy?