Všichni se nějak živí, když jsou živí

„ZA TĚMITO DVEŘMI BYDLELA ZAVRAŽDĚNÁ DÍVKA,“ říká mladý reportér před televizní kamerou.
Není v tom stopa soucitu.
Jen jako by ho mrzelo, že nejsou ty dveře od krve.
To by pak mohl jeho ukazovák být ještě důslednější.
Večer ho pak bude strkat do vagíny či řiti, dle výběru.
No řiť se hodí vždycky.

NELZE NIC OPAKOVAT.
A přesto se děje opakují.
Žádný čin není osamocený.
Nikdo není osamocený.
Jen si do mě klidně kousni!
Mě to nevadí.

Starý muž natahuje ruce, kde má v dlaních holuba.
Tomu se nechce letět.
Právě teď ne, jakoby čekal co se bude dít.
Slyšel někdy, jak se holoubatům láme vaz?
„Bude se ti to líbit,“ řekla paní, když mě brala do temné uličky.

PS.
Jízda na oslu
HOSANA!
každý někdy potřebuje Boha