Všichni potřebují nějaké drogy

„Kdo asi brousí smrti kosu?“
„To je jako kdybyste se ptal jestli už jí někdo vojel,“ řekl chlap ze tmy.
Tma budí respekt sama o sobě, ale když v ní je cizí chlap, tak je to ještě horší.
„Ale co když je Smrt chlap?“ zkoušel jsem ten strach ukecat, protože mě ten chlap ze tmy před malou chvílí řekl, že je Vrah a že mě zabije.
Nic osobního.
Ale prý přišel jeho čas a já jsem zrovna po ruce.
„Mění to něco na věci jestli je Smrt chlap?“
„Nevím,“ říkám.
První vrásky prý dávají skutečné odpovědi.
Spoléhat se na to nedá.
Někdy vám prostě jen zestárne ksicht a víc z toho nevyrazíte.
"Jen mi neříkejte, že to po vás chce Bůh abyste mě zabil! To byste mě vážně nasral pane Vrah!" řekl jsem, protože jsem chtěl zapůsobit jako, že jsem tvrdej.
K čemu jinému by vulgarismy byly?

"Co na tom sejde proč vás zabiju? Stejně budete mrtvej," řekl pan Vrah a vynořil se ze tmy.
Byl to docela fešák.
Měl trochu zasmušilý výraz, jako milenec, který jde z pohřbu svojí milé.
Budil jistý druh lítosti.
Ovšem jen do té chvíle než vzal do ruky nůž a brousek na který plivl.
"Jak vidím, tak vy si brousíte náčiní sám.“
"Tak jak to chcete?"
"Ptáte se mě jako kdybych byl u holiče."
"Je fakt, že jsem svého času chtěl být frizér."
"A co se stalo?"
"Rodiče mi to rozmluvili. Otec měl za to, že to není chlapská práce. Proto rád používám v práci vesměs břitvu a nůžky, abych si tak trošku splnil svůj sen,“ řekl s takovou klukovskou jiskřičkou v oku. „Ale dneska je taková nálada na nůž," dodal s profesionální jistotou jako, že ví o čem mluví.
Asi jsem se začal trochu bát, protože takový rozhovor se nedal vést donekonečna, i když byla taková nálada.
"Když se mě tak ptáte jak to chci, tak by možná neškodilo kdybyste měl nějakej dotazník. Aby měl člověk ty možnosti po ruce a mohl to rovnou zaškrtat, aby se to nezdržovalo."
"Nebyla by to zbytečná byrokracie?" zamyslel se Vrah.
"Proč by lidi měli byrokracii kdyby byla zbytečná?"

„Já se obejdu bez dotazníku," řekl Vrah a šel blíž ke mně.
Už jsem viděl, jak se nůž blýskl v mém zorném poli.
Už jsem cítil jeho ostří.
Už jsem se rozhodoval jestli to mám pustit do kalhot.

PS.
Když tu pojednou DEUS EX MACHINA.
Má přítelkyně čarodějka Dulcinea mezi nás vplula na svojí kouzelné létající jehle a byli jsme natotata ve vzduchu z dosahu nebezpečného frizéra.
Jen jsem ještě zaslechl, jak řekl: "Já to věděl. Byrokracie je na hovno!"