Anotace: ...
Ve víně jsem žádnou pravdu nenašel.
A že jsem se snažil.
Jenže já jsem pil spíš ty laciná vína.
V nich možná žádná pravda není.
Na pravdu si musí člověk asi připlatit.
Já se chtěl však tehdy hlavně potácet.
To byla pravda.
Nic roztodivného.
Roztodivnost.
To slovo se mně líbí.
Nevím ani přesně co znamená, ale líbí se mi.
To by mělo stačit.
„Co je to za zeď?“ ptal jsem se matky, když jsme šli ve vedlejší vesnici na hřbitov.
Ona odtamtud pocházela.
Měla tam svoje předky o nichž jsem neměl ponětí, co byli zač.
„Tady byla hospoda,“ řekla matka. „Ve vsi jich bylo dvanáct.“
„Jak se mohlo tolik hospod v jedné vsi uživit?“ kroutil jsem nechápavě hlavou.
„Tehdy se pilo dost na dluh,“ vykládala matka, když okopávala květiny na hrobě.
Ty dluhy z putyky pak přece museli stejně zaplatit.
To jsem znal z vlastní zkušenosti.
Na tom nejspíš není nic roztodivného.
Nebo ano?
PS.
„FRAJERE! Tak kdo bude platit!?“ slyšel jsem nad hlavou.
Roztodivné.
Já už přece do hospody nechodím.
Že jsi ve víně pravdu nenašel, to vůbec nevadí. V tomto případě je cesta cíl...
Těch dvanáct hospod docela chápu. V obci, kde teď pobývám, je jich ještě víc (Praha).
Super počin tohle dílko!
23.11.2024 20:25:50 | Koala
Ta pravda ve víně je, ale až na úplném dně, tam kam stejně nedohlédneš. To vím, už jsem ji taky hledal a... nenašel. :-))
23.11.2024 19:25:32 | Kan
Já mám pocit, Jortí, že leckdo by si rád připlatil spíš za to, aby se mu ta pravda vyhla:-)
Myslím, že mnozí vidí v pravdě veřejný majetek a proto si na ní postavili byznys :-)))
Roztodivnost...to slovo do tohohle dílka fakt pasuje, dá se přilípnout ke všemu, i když vlastně nevíme, co přesně obnáší:-) Ale asi právě proto je tak lepkavý a sluší všemu:-)))*
23.11.2024 19:14:13 | cappuccinogirl