Kompasy se roztáčely jak větrníky

„Jsi snad léčitelka?“ ptal jsem se jí a ona klopila oči.
Chtěl jsem se s ní modlit, ale ona měla kolena stále příliš blízko u sebe.
Nevěděl jsem kolik je ve mě lásky a kolik chtíče.
Chtěl jsem si s ní stoupnout na zábradlí mostu a skočit dolů, ale ona zmizela.
Proletěla kolem mě na svých krásných křídlech, anebo já profrčel kolem ní ve svém opileckém stroji času?
Na chvíli jsme se do sebe zamilovali.

Einstein měl za to, že čas existuje ale je závislý na událostech a prostoru.
Čas není schopen existence jen sám o sobě.
Potřebuje zážitky.
Potřebuje člověka.
Potřebuje sex.
Celý vesmír potřebuje sex.
A to děsí katolíky ze všeho nejvíc.

Nechci a chci.
V tom se hlavně opakuji.
Je fajn ztratit paměť?
Mít v paměti minulé životy by za to nestálo, protože by jsme byli připraveni o všechna ta poprvé.
Můj kamarád je skálopevně přesvědčený, že minulé životy jsou blbost, protože TO BYCH SI PŘECE MUSEL PAMATOVAT!

PS.
Kolik chyb musí člověk udělat, aby se něco naučil?