Beze všech temných záměrů

Zemřela žena na bitevním poli.
Není zde nikoho, kdo by pronesl pár slov.
Nepřichází žádné fanfáry.
Válka a ženy to přeci nejde dohromady.
Hrdinně umírají jen muži.
Přešel jsem po zebře silnice na druhý břeh ulice.

Záviděl jsem kamarádovi poplašnou pistoli a to nemám zbraně rád.
Jenže v životě jsou vždy okamžiky, kdy jsme jiní než si o sobě myslíme.
Nikdy nejsme stejným člověkem po celý život.
Jen tělo nám zůstává po celý náš čas.
Těžko se pak divit jeho devastaci, když musí táhnout nejeden život celým životem.
Zapomněl jsem pít z dlaní.
Zapomněl jsem na luxus vlastních přání.

Taky jsem chtěl mít svůj totem pro nepředvídatelné situace.
V křesle červeně potaženém sedí dívka s černými copy a mezi nohami má lebku.
A já nevím jestli není moje.
Oblévá mě horko.
Rád bych použil hasicí přístroj.
Co všechno se dá vidět dírou v kartonové krabici.

PS.
Otřel jsem si den rukou do kalhot.
Co když je tohle cesta k dětskému žvatlání?