Anotace: .
Říkám ti křehce Beznaděj,
skleněná hora
na ťuk puká.
Někdy v ní zmizí prst,
dlaň, ruka,
vyjde kost.
Už ti nevaděj.
Sval chytá smyčku, tremolo,
nohy ti kloužou po nadějích,
co slíběj Všechno.
Není jejich.
Je jen tah -
hoře na holou.
Vždycky jsi byla nasnadě
s očima jako kádě zelí,
lačnej lák,
co sny nemusely,
vrať jim to,
horo - náváděj
No tohle dílo si zaslouží jedno upřímný doznání
přibilo mne k monitoru
law tvý rozpoložení je síla... a dáme to obě*
12.12.2024 14:13:43 | cappuccinogirl
Dají to všichni, Capu! A jestli ne - tak pak už je to jedno :) Hora třídí, kdo dřív
14.12.2024 17:14:13 | lawenderr
vždycky si říkám že na konci každé bouře je duha, když mi beznaděj ťuká na duši. :-)
11.12.2024 11:38:50 | Ywach
jj, to pomáhá :) ale pak si tu bouři vůbec neužiješ... jednou jsem při bouřce dala i otčenáš, fakt jsem si hrůzou vzpomněla na všechny slova, teda asi. Děkuju za návod jak na bouři, Ywach
14.12.2024 17:12:18 | lawenderr