Skutečnost je velmi nejasný pojem

„Ještě rum prosím,“ řekl chlap, co si zakládal na tom, že on je vždy v páru manželem.
„Vy mi nerozumíte,“ říkal se smutným pohledem ženám.
„Paprťala. Paprťala. Chánoj chánoj,“ řekla jedna z nich s pochopením.
„Chtěl bych potkat někoho originálního,“ řekl.
„Originál je moc drahej.“
„Já nikdy neplatím,“ řekl povzneseně.
„To je pravda,“ řekla servírka.

“Umírám každé noci spánkem spravedlivých. Utvářen svými nároky na zmrtvýchvstání,“ zarecitoval ubrusu na stole.
„Žvanit ve verších, abys někomu vysvětlil, že si potřebuješ šuknout. To je jak smejvatelný tetování,“ řekla jedna z nich bez pochopení.
„Převalená myšlenka na druhou stranu postele. Předplacené místo v kostele,“ řekl jí přímo do očí smutně.
„Vždyť to říkám,“ zasmála se.

„Určitě se jednou dostaví.“
„Kdo?“
„Láska,“ řekl bublavě do panáka rumu.
„A jak dlouho už jste bláznivý?“
„No, jak se naskytla příležitost, tak jsem nezaváhal,“ řekl a položil ucho na stůl jakoby ho přikládal k vlakové koleji.
„Už jede,“ zašeptal a usnul.
 
PS.
Ráno jsem pozoroval ptáky.
Oni prostě žijí.