Anotace: ...
Hlušina hlubokých očí Rasputina.
Utopeného v řece Něva.
Něco nelze jen tak zabít.
Což teprve nadšení pro zkázu.
Mladíci chtějí vypadat jako z minulých století.
Tak trochu nesmrtelní upíři.
Nikdo si nepřipouští, že by mohl skončit na oddělení LDN.
Přestože na onkologii končí i malé děti.
V Indii obdivovali kámen z vesmíru.
Pak zjistili, že jde o zmrzlou lidskou moč vypuštěnou z letadla.
Zbyli už jen tři opilci, co se u té řeky modlí.
Na počátku jich bylo osm.
Jeden z nich byl reinkarnací Jidáše.
Zpravidla obětovali prasečí nožičky, které nakonec snědli.
Samozřejmě, že nemám ponětí o čem to žvaním, ale to jen svědčí o tom, že jsem člověk.
Nejsem si jist, že jsem.
Rozhodně nejsem Descartes.
PS.
Před více než 150 lety pronesl známý berlínský profesor Emil Du Bois-Reymond svou památnou větu „Ignoramus et ignorabimus“: nevíme a nikdy vědět nebudeme.