Znali jsme se z košů na prádlo

Sedla si dívka na klín Bertovi Einsteinů.
Šedivá hříva jak od Janáčka rozzářená panem Teslou.
Bylo tam dost lidí, ale každý se díval někam jinam.
Snad i mluvili, ale nikoliv k tomu druhému.
Nakukovali si vzájemně přes ramena.
 
Dívka, co seděla Bertovi na klíně se dívala do jeho vlasů.
Jakoby v nich hledala pocity větrných mlýnů po kázání.
Sama měla šaty plné kytek a čtvercový výstřih s přívěskem na zlatém řetízku.
Žádný křížek.
Nejspíš patřila k těm, co unikly pecím.

Berta špulil ret pod knírem.
Jistě se mu v hlavě honila nějaká teorie, která mu nadouvala kalhoty.
Mácháním v teplé smetaně to nezachrání.
Dívka s květy na šatech přidržuje Bertovu ruku od svého klínu.
Všichni jsou plni očekávání cest do vesmíru.

PS.
Vojsko a děti platí polovic.