Z louže pod okap

Soused hodil kámen do vlastního okna.
„Ta děvka tam zase někoho má,“ říká.
Rád by se aspoň díval.
Mrtvý list na chodníku se pohnul, ale to jen větrem.
„Za jak dlouho může někdo tohle namalovat?“ ptám se souseda, který už tu nebydlí.
„Proč? Od čeho jsou mobily?“
Jakoby právě zabil fantazii.

„Asi budu vrah,“ řekl bývalý soused tak, jak jiní prohlašují, že se dali na víru, když v kapse hledal nůž.
Za oknem se smála žena.
„Nikomu nebudu pro smích.“
„Budeš pro smích všem.“

Pozítří jsem ho viděl spát na lavičce před zdí kde byla graffiti.
Jedno z nich byla tvář Madony.
Myslím té z bible.
Jakoby se na něj dívala.

PS.
Neměl jsem křídu.
Jinak bych napsal na zeď.
Spatřil jsem hříchy žen a zjistil, že to jsou jejich přednosti.