Na pláži pod deštníky, jak pod hospodskými ubrusy

„Odkud je ten klíč?“
„No buď je houslový anebo patří ke zvonici odkud spadl Tleskač.“
„Toho už dneska nikdo nezná. Děti mají už jiné hrdiny.“
„Přežívá jen málo hrdinů,“ řekla ta dívka s kulatými obroučkami brýlí bez skel.
Přes hlavu si natahovala černý rolák s nehty bez laku a obličejem posetým desítkami pih.
Nejeden chlapec se kvůli ní stane hrdinou a pakliže ne, tak si začnu myslet, že není něco v pořádku.
Jenže jako vždycky jsem se zapomněl zeptat, zda-li by to děvče o něco takového vůbec stálo.
„V okamžiku kdy budeš mít víc odpovědí než otázek se z tebe stane nudný stařec,“ říká jako když ví.
Miluji holky, co ví.

„Kam to bude?“ zeptal se řidič autobusu.
„Slečna je smutná.“
„Tak by možná měla jít raději pěšky,“ řekl řidič.
„Vy nemáte srdce.“
„Za to mám jízdní řád.“

„Dáme si panáčka anebo víc,“ řekla na konečné světa.
Zaklonila hlavu s vlasy do útvaru.
A pila.
Já už se jen díval.

PS.
Rád bych se přidal ke krasobruslařkám.
Ovšem jen jako příznivec, co jim hází plyšové medvědy.