Nehodící se škrtá

Kloboučku hop!
Řekl jsem plavovlasé dívce ve slamáčku.
Prsa jí voněly po polévce z hrášku.
Chrastila šperky ze dřeva.
Sálem proběhla zpráva, že bude konec světa.
„Tak si aspoň ještě zatančíme,“ řekla a já pochopil proč se mi tak líbila.
Až dnes vím, že spoustu okamžiků prožívám znovu, jak Lola, co běžela o život.
Nehraje ten chlap na tu basu falešně?

Vyspal jsem se v čepičce pana Křemílka.
S umělou pannou v životní velikosti.
Každej touží mít nějaká ta privilegia.
Venku jsou ozbrojení lidé.
Čím dál tím víc ozbrojených lidí.
Střílí na provazochodce s perníkovými srdci.

Chce se mi brečet, ale nejde to.
Američané jedí na smutek zmrzlinu.
Já bych si dal bramboru z ohně.

PS.
"Co ty si o tom myslíš?"
„Nic. Já jen přiložil do kamen.“
„To zní jak výmluvy dozorců z Osvětimi.“