Anotace: ...
Nikdy mě nelákalo jezdit na koni.
Co se pamatuji, tak jsem jel jen jednou na poníku o Posvícení.
Dodnes si vybavuji ten pocit podobný kejvavé chůzi v pohřebním průvodu.
Svěšené hlavy kráčejících zvířat a poděšené úsměvy dětí.
I rodiče se usmívali nějak divně.
Jakoby nám všem připadalo, že děláme něco, co by se dělat nemělo.
A kolem ten děsnej kravál nekonečné smyčky s muzikou, co by si doma člověk nikdy nepustil.
A samozřejmě vyvolávání o poslední jízdě od oběda do noci.
Každého člověka natrapírujete při nějaké ničemnosti.
Kolikrát já už se jen rozhodl, že budu dobrý.
Odlíčil jsem sousedova psa.
Díval se na mě vděčně.
PS.
Asi není možné se odsud prostřílet.
Tak co se aspoň pomazlit?
Nikdy jsem na těhle konících/ponících neseděl... a přesto znám ten pocit, o kterém píšeš. Máme to všichni, víme, že i když to vypadalo jako super nápad, tak... je odvaha o tom pak vůbec mluvit... bylo to hloupé, a my to tolik chtěli... a příště už budeme lepší, nenaletíme přeludům, za kterými se ženou naše chtíče... určitě...
Určitě...
12.02.2025 15:25:28 | drsnosrstej kokršpaněl
Syrečky! Chutnají nejlépe řádně uležené, zkažené...:-) Část PS: mě dostala...
12.02.2025 12:12:11 | Lighter
Pěkné. V několika slovech vidím i sebe jak v odlesk v naleštěném zrcadle. Poníky počínaje, rozhodnutími být dobrá konče. Ještě jednou, moc pěkné.
12.02.2025 11:38:17 | karolinakarol
mám stejně hrůznou vzpomínku z dětství...já v nemožných šatečkách sedím na koníkovi, který chodí dokola a dokola...a příbuzní s křečovitými výrazy trnou strachy, abych v souladu se svými zvyky, na které si pomalu zvykli, neudělal něco, co by totálně převrátilo situaci :D
12.02.2025 10:15:18 | zase já
Asi není možné se odsud prostřílet.
Tak co se aspoň pomazlit?
prostřílet - promazlit
:)
12.02.2025 10:14:55 | gabenka