Čekárna i ordinace byly v jedné místnosti

Opravdu jsem souložil?
Tuším, že třikrát jsem při tom usnul.
A možná kdybych zavzpomínal...
Jenže já vzpomínám jen namátkově.
Jako již i namátkově piji.
Vysvětloval jsem doktorovi, že jsem takový homeopatický pijan, kdy už mi stačí v nápoji jen otisk alkoholu.
On mi to nevěří, ale o to přeci nejde.
Hlavní je, že si máme o čem povídat.

Já se rád nechávám čechrat vidinami z osobního kolejiště mozku.
Hlava si stejně dělá co chce.
       Vzal jsem tužku a načrtl si vidinu na víčko od okurek.
Těšil se, že si udělám knedlík s vajíčkem.
S okurčičkou.

„Nikdy jsem nenašel ve skříni vačici,“ říká na ulici rozmrzele mladík s dýmkou na crack.
Nikdo si ho nevšímá.
Všichni okolo čekají, že se na obloze objeví vesmírný stroj s posádkou, co jim odpoví na otázky.
Pokud jej vojáci nesestřelí.

PS.
„Někdo by nám měl říct pravdu.“
„Proč?“