Kastelán marně hledá klíče od hladomorny.

Byl jsem chvíli upřímný.
Ale to nikdy moc dlouho nevydrží.
Vždy nám někdo drcne do stolu a my vylijeme kalamář.
Další kaňka v knize osudu.

Chtělo by to mít známýho ve spalovně.
Zrovna to si myslel jeden můj soused, kterému zemřel otec.
Kamarád v pohřebním ústavu mu slíbil, že mu vše zařídí, aby to pak jen zaplatil.
A když tam za tři dny přišel, tak se ptal po tom svém známém, co mu měl vyřídit ty náležitosti.
„Jo vy myslíte Vaška, tak ten předevčírem umřel,“ řekl mu tam jeden zřízenec.

Ďábel neznámého jména ponechal na zdi jen několik črt barevným sprejem.
Odzátkovanou láhev s vůni ženy a steny.
Pokusil se uzavřít vstup do života císařským řezem.
Z klobouku vyskočili tři králíci.
Jeden byl navíc.
Který?
Kámen – nůžky – papír.

PS.
Prohřešil jsem se něčím?
Cítil jsem ploutev žraloka na zádech.
„Já chtěl jen třetí zuby!“ křičím ze sanitního vozu v těsné kazajce.