Z pivních tácků VII.

 

Přesýpací hodiny

Padají zrnka padají

dolů na druhý břeh

v skleněné duši

 

maličké kamínky

s vteřinou na zádech

padají na čas

a srdce jim buší

 

prší a šeptají

tisknou se k sobě

jejich déšť uspává

znavený zrak

 

žádná však jistota

na dně je nečeká

minuta končí

už je to tak

 

 

Pouta

Doberu se pout

jenž prahnou klíčem

po zámku

doberu se jich

za humny

v polích heřmánku

kde bude květů dost

aby den počal

hojením

než spoutám minulost

tvým nespoutaným

spojením