Všude jsou návody jak žít
Všude jsou návody jak žít
Anotace: ...
Děvčátko se rozplakalo.
Jen pro rozbitou panenku.
To se lehko řekne jen.
Copak někdo dokáže rozlišit, která bolest je větší?
Dospělý člověk si myslí, že to ví.
Jak snadno se škrtá v dětských písemkách.
Církev vám bude vykládat jak je důležitá rodina.
Kolikrát v historii chtěli, abyste zradili člena svojí rodiny a poslali ho do ohně?
Co je vaše rodina proti Bohu?
Vždy se najdou vyšší zájmy.
I mafie je postavená na rodině a vše činí pro její dobro.
Už to pak ale přestává být sranda.
K čemu jsou pak ony návštěvy kostela?
Umaštěná ctihodnost brilantinou.
Jako bych byl u holiče v první třídě.
PS.
Vzal jsem holčičku za ruku.
S lehkou obavou, že budu pokládán za pedofila, jsem ji odvedl do hračkářství, aby si vybrala novou panenku.
Komentáře (17)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
No super* Pro mě jsou kostely a chrámy jen Božím větrolamem hříchů. Raději věřím v dětské hračky, kterým se caparti s důvěrou svěřují, že - třeba, nebudou jíst (za Boha) doma koprovku. Já mám taky svoji post capartí hračku. Je stará, neduživá a odřená. Říkám mu Chechťák. Hm, já vím. Jsem naivním optimistou.
26.02.2025 03:01:50 | šerý
Ach jo, Jortí, touhle svou dnešní jsi mne dostal... je z těch, co se dotknou, až se zachvěješ...graduješ každým řádkem, aby ses svým PSkem pasoval na něco jako deux ex machina, díky za tu holčičku*
25.02.2025 21:26:23 | cappuccinogirl
Děkuji vám za pozornost. Uvidíme se příští neděli při mši, ve které probereme, jak cirkev opovrhuje potřebě hromaděni hmotnych statků:-)
25.02.2025 18:53:54 | Ž.l.u.ť.á.k.
tohle je GENIÁLNÍ a naprosto nejvíc se mi líbí první odstavec... připomnělo mi to, jak jsem se jako asistentka ve třídě jednou málem pohádala s učitelkou, když dítě brečelo kvůli nějaké "blbosti", a úča tehdy řekla: "Co bude dělat, až se jí stane něco doopravdy vážnýho?" a já na to: "Ale pro ni to vážný je, jí je šest!"
25.02.2025 10:32:57 | forget my name