Popíráme vlastní obry

Někdo pískl na dva prsty a mrkl na mě okem z trojúhelníku.
Nebo to byl kosočtverec?
Kouskem vaty se pokouším ucpat klíčovou dírku.
Kde jsou ty časy fortelných vložek?
To i ženy měly koule ve svých dnech.

Klíčová dírka se vzdálila a nechala mě na bobku mezi futry dveří samotného.
„Něco si u tebe schovám,“ řekl malý čaroděj s jiskřící kouzelnou hůlkou.
Za jeho zády hupkalo několik králíků.
„To je svědomí národa,“ řekl při pohledu na ty hopkaly a dodal, že se senem si nemusím dělat starosti, že si ustelou na růžích.
„Tady máš cylindr. Občas jim ho pro klid ukaž. Ale hlavně je nepouštěj k televiznímu ovladači!“
„Nepustím je nikam.“

Na starém kolotoči sedělo několik havranů.
Malý čaroděj s nimi odletěl a já tu zůstal s partou králíků, co na mě civěli.
Jeden z nich měl v tlapkách televizní ovladač.
Nevím proč, ale velmi silně jsem cítil, že můj kanál bude vypnut.

PS.
Ono je složité pochopit sám sebe.
To bude tím, že si člověk pořád na něco hraje.