Už je pryč?

Za hradbou stromů se povaloval sled žebřiňáků a prázdných kufrů a všemožných pozůstalostí existence, která se vypravila za snem.
Migrace člověka v celé své prázdnotě.
Bojíš se hodně?
Jsi xenofobní?
Dětská panenka visela za nohu v zobáku havraním.

Psychické poruchy pochodují v rytmu bubínků a píšťal.
Jsem na hraně soudnosti.
Je mi jedno, co si o tom myslí papež.
Já mu taky nekecám do toho komu meje nohy.

Za oknem postává bizon, jehož zastřelil Buffalo Bill.
Mrká na mne smutným okem.
Řasou mého vlastního bílého svědomí.
„Já si myslím, že by měli především stíhat ty pasáky kurev, protože tam někde je usazenej ten otrokářskej čmoud komínů pecí z koncentračních táborů,“ řekl hlubokým studničním hlasem prošlého času.

PS.
Chtěl jsem říci, že to není moje vina, ale nebylo komu.
V okně jsem viděl jen sám sebe.
Když to není moje vina, tak proč se omlouvám?