Havraní nocí, řítí se jako blázen
mezi slepými uličkami úsměvů a šklebů plakátů,
chaos března - něze se meze nekladou!
Zatímco telegrafní dráty navlékají opeřence jako noty,
římsy jsou začarované posledními rampouchy.
Whisky mi jako poupě nebe kvete v hrdle,
bolí polykaní a ve spáncích myšlenky hučí, bijí
a snaží se vyklíčit jehličím.
Na starých hodinách mé srdce zavěšeno jako závaží.
Tik-tak-tak-tak.
V iglú je čas na hru.
Jizvy na kůži jako mapa,
u nočního stolku královniny staré pantofle.
Kmeny topolů rozčtvrcené pro romantiku chmýří,
zítra budou pokáceny, ale dnes stojí v pozoru.
Po kolena v jaře naslouchám hudbě nepoznaných pocitů.
Dotkl jsem se zázraku, tiše poslouchej.
Rostu v tobě jako ostřice... Hlad...
Ale zatím žiju v krabici pastelek.
Obrázek vytvořen AI
Ten chaos březnu možná duben bude závidět...a nebo naopak, oddechne si, že to bláznivé není jen na aprílu:-)
Nádherná je věta o zázraku*
10.03.2025 23:24:24 | cappuccinogirl