I budoucnost je minulost

Už bylo hodně stromů na nichž viseli lidé?
Bylo víc sebevrahů anebo popravených?
Kdo by se s tím počítal?
Kolikrát jsem se už protáhl oprátkou?
Hlavu plnou reportáží.
Šatnářka z Ráje na mě mávala lascivně pohybem své vagíny.

Trousila lístky svých zákazníků do malého plamínku na přepážce, v němž zažehnávala minulé století.
BUDEME DĚLAT, ŽE NEEXISTOVALO.
Přesto se skryji rád v jejím porostu.
Jsme spolu kdesi v zapadlém koutku světa, co je tak trochu zamrzlý, a stejně tak rozpálený.
„Dojdeme až k božím mlýnům,“ vykládá svědek o termínech.
„A budeme pro to muset něco udělat?“
„Rozhodně byste si měli umejt nohy.“

Není snadné být poctivý.
Oni tě pak lidi nemají moc rádi.
Jsi podezřelý.
Každej má pocit, že bejt trochu hajzlem je v pořádku.
Jenže, co s poctivci?
Kvůli nim se přece nebude měnit svět, který tak pěkně funguje.

PS.
A hned po setmění přiletělo do naší ulice UFO.
Bylo silně neidentifikovatelné.