Pozitiva jsou podivné šuplíky

Pouta lidí jsou plné zvláštností.
Nikde se nenajde žádný mustr, který by fungoval ve všech vztazích.
Jako jsou rozdílné partie v šachu.
Pár začátečních tahů může být stejných, ale pak už je to vše jiné.
Až do toho posledního tahu, který často končí dřív než mat, protože ti dva už prostě nechtějí hrát.

Chceme mít jistotu a tak skáčeme do hlubin na gumě.
Je to čím dál tím víc divný.
Chlap míří na kněze pistolí.
Kdo je kladný hrdina?
Kdo o tom rozhoduje?

Vražedkyni s velkými ňadry muži snáze odpustí.
Houpe-li se ji mezi nimi křížek.
Byť obrácený vzhůru nohama.
Knoflíčku praskni!
V televizi běží pořad: Chcete mě!

PS.
Já jsem slušný člověk.
A to je co?