Anotace: o Šábesíku ve vísce Boubíně pod Horažďovicemi..
nad černou deskou stolu
uprostřed odkvétající zahrady
se vznáší bělounké chmýří
ticho obchází záhony
růží a jiřin
snáší se
z jehliček modřínu
pozvedávajícího klenbu
sobotního nebe...
nemám slov zapoměl jsem je pod stolem. :-)
13.09.2016 09:09:12 | klaun
ještě prosím přidat: pelargónie, přerostlé dýně a invazivní cukety, co se vykvetly u 3 sousedů a dělaj, že se tam nedoplazily z našeho megakompostu.
12.09.2016 22:16:45 | MARKO
Nádherně uchopená krása okamžiku, Jiří - jako by tam člověk byl přítomen s Tebou taky :-) ST
12.09.2016 12:16:43 | Amonasr
Odkvétající zahrada má svoje kouzlo, ticho a nostalgie se dá krásně užít. :-)
12.09.2016 02:45:47 | Iva Husárková
jiřiny jsou má láska a vůbec květiny. Tou básní jsi mě pohladil
12.09.2016 00:50:16 | jitka.svobodova