Ranní myška

mrazivého 28. prosince pár let zpět

Ranní myška

Neee, ne ne. Na silnici neee.

Už nemám Octavii. Všecko v pořádku.

Dojela jsem. Raportuju mámě.

Něco leží v cestě. Pečlivě vybírám každý krok na namrzlý schod. Ne, běží. Ono se to hýbe! V černočerný tmě. 

Myšička!

To jen myšička. Maličkatá myšička. S ocáskem delším než tělíčko. Hubenějším než jehlička.

Pocem malá. Jeee! Ta je krásná. Kampa jdeš? Je maličkatá. Má krásný kožíšek. A ten ocásek! Kdepa najde něco k snědku? No ahoj, maličká. Máš hlad? Neutíkej. Copa ti dám? Neboj. Pojď. No, pojď. Ta je hezoučká. Kouká na mě. Snad mi rozumí. Povídáme si.

Mamka na drátě. Počká.

Má štěstí. Jak je maličká, tak je lehoučká. Ty malé nožičky. Sotva mají prstíky. Sotva drápky. Neklouže po sněhu jako já.

Utíká větvičkami do kopce. Já mířím z kopce. Obě máme plno práce. Přežít další den.

Víš, jak musí být prokřehlé? Ty malé ťapky! Když roztává sníh. Napřed mokré. Pak zmrzlé.

Chudinka. Nemá čepici. Nemá bundu. Slaboučký kožíšek. A má hlad, chudáčku.