Luční milenci

Posledně se odvážil snít. O tom, že ji svede. O tom, že se nechá svést. Mládí, mládí. Plaché hřejivé sny o divokém západu.

Pozve ji za město na louku, mezi rozkvetlé ovocné stromy domoviny, nebo blízko lesů národního parku. Rozprostře saténovou dečku, řekne ať zavře její zelené oči a bude jí šeptat milostnou poezii. Hořící. Nad nadkolenku jí natáhne krajkový podvazek. Nalije šampaňské a vytáhne čerstvé jahody.

Jako poprvé.

Je překrásná

Panenská 

Jahody jemně očistí. Budou si povídat, dlouhé chvíle, dlouhé hodiny, o životě, poezii, snech. Jíst jahody. Jako luční milenci. Milenci mládí. Ztratí se navzájem hluboce v očích toho druhého. Najdou se. V jahodové intimitĕ. V bublinkách v pocitech, že jsou v zakázaném ovocném sadu. Milují se. Jako jejich předkové. Předou na slunci. Lásky moje.

Plaché hřejivé sny o západu.

Obzor zalitý sluncem polibků.

Lyrické duše lučních milenců.