Zapadající slunce zbarvilo plátno řeky barvou zralých jeřabin,
hieroglyfy odcházejícího dne se rozpadají v peřejích.
V malebném předivu tma spojuje obrazce a stíny,
z břehů se rozléhá zvonivým zvukem kvákání žab a štěbetání ptáků.
Hladce a přesně staví noc na jeviště časů kulisy,
první světlý bod odhaluje na plátně své bohatství.
Černokřídlá dcera nesmírnosti, se světlem prvních hvězd,
roznítí mé myšlenky a zažene marnivost pokušení - vypočítat věčnost.
Vytvořeno pomocí AI Shedevrum
Řeka je čarovným zrcadlem
a tomu, kdo se umí dívat, ukáže mnohé...
ty jsi úžasný pozorovatel
a mě baví vidět svět aspoň na chvíli tvýma očima a vnímat ho tvým srdcem:-)*
08.09.2024 16:54:17 | cappuccinogirl
...wow - hladiny zrcadlení v ohnisku nekonečna
když se v něm oči střetnou - rázem jsi v alfě bdělé
a můžeš snít si touhle scenérií, která je; jak i věčná,
tak přesto jiná pokaždé, posvátný dílek, kus z mozaiky celé
a já u něj vždy cítím hloubku duše pohnutí
vnímám tu nadrozměrnost přírodního díla
co plátno obzoru na sobě toužebně si tady rozprostírá
v magii úhlu stínů, záře - jo, je to krása, řeknu ti
:)*
08.09.2024 16:40:44 | šuměnka