Sergejovi

Pomýlená jednotka závanu průvanu

tvá varlata velikosti ořechu.

Chci bejt na chvíli

na-há,

ale

nechci bejt intimní...

Hoří mi hlava

unikám měsíci

zase sedím u tebe v ložnici...

zase myslím spodní polovinou těla...

ještě včera

jsem tě chtěla

a dneska jsi

nežádoucí

dneska

se snažíš probudit ve mě city

ale jdi ty..

 

Jak je to dlouho?

Už

Sergeji, řekni

jak dlouho je tomu

co si

vybírám tvoje pubické ochlupení z vlasů

pokaždé,

když přicházím k sobě.

Stopy tebe začínají být všude po mém

domě

třeskutě

těžceji

se na tebe zapomíná

v osamělých hodinách nenadále se vynořujes jako zachranné lano.

Tak málo stačí k tomu, aby to za to nestálo.

Putuješ svým jazykem

tam dolů

a najednou je ve vzduchu předzvěst srdcebolu.

Vadí mi tvá jednoduchost, tvuj vzhled.

Jak se noříš do mě a křičíš, že už brzo budeš.

A nikdy se nesnažíš, vynořit se

zpět.

Mně šlo vždycky jen o sebe a tak to zůstane.

A jestli nedojdu vrcholu, řeknu ti navždy

ne.

Řekni, jak je to dlouho měsíc a půl a říkáš mi

zlato?

Proč se ke mě vracíš, když ti na mně všechno vadí?

Chtělo se mi podívat se na tebe a neuhýbat pohledem, jako vždycky, když se ptáš na pravdu a říct ti hezky od plic.

Protože, jsi snadno k mání. Jenže, pak by sis to uvědomil.