Neposlušná manželka

Stále tápu, ač vše chápu, proč doma neposlušnou ženu mám,

v můj den berousův, všechny své prachy, pečlivě jí odevzdám.

Nahlédne na lístek výplatní, vražedným pohledem mě sjede,

bojím se, zda sbalí se za pár dní, nebo to v rychlosti ještě teď svede.

Já makám každý den, od rána do noci, ona jen fláká se doma,

obava, že není mi pomoci, asi se brzy z ní dostanu v kóma.

O manželských povinnostech,  to snad škoda vůbec slova,

moje milá, drahá žena, bude nejspíš brzy vdova.

Jak nachystat léčku, jak nachystat past, abych s mou ženou zažil zas slast.

Dříve skromná, jemná i pilná byla, to televize a kamarádka mi ji pokazila.

Měl bych se snažit snad míň, její jistotu pohodlí jí vzít,

zamknout jí vzedmutou skříň, a o chudobě nechat ji snít.

Milá moje, neposlušná ženo, nedostal jsem za tebe žádné věno.

Teď si rvu vlasy, proč v salónu krásy,

sedíš jednou denně a toužíš po změně.

Já vyrazím ti prudce dech, začnu měnit své zvyky,

všechny své krámy si nech, začnu dělat i mužské kliky.

Budeš koukat, koho sis vzala, koho jsi denně, do neštěstí hnala!

Pak zpytuj si svědomí, mě bude to putna,

ať pěkně zakusíš, jak hořce život chutná.

Pak najdu si milenku, okatou a vášnivou Alenku,

tobě zbude televize, kamarádka a tvá každodenní vize.

O pohodlí budeš už jen v budoucnu snít,

a mě za manžela i milence zase chtít.

Už nedám ti šanci, už ani slovo, s úsměvem na rtu, řeknu ti vdovo!

Až změníš se manželky neposlušné a časy s tebou nebudou krušné,

pak možná šanci ti dám a zase tě v náručí rád uvítám.