Sutiny

Seděla na nízké zídce a šoupala nohama.

Bylo to, to jediné co zůstalo.

Po nás.

Zbytek jsou jen sutiny.

 

Vlasy měla rozcuchaný větrem.

A hlavu podepřenou dlaní.

 

...nešlo se zvednout, a prostě odejít, vidina těch sutin byla natolik přitažlivá, nešlo se jich vzdát..

 

V ruce držela krabičku od sirek.

Občas škrtla, aby načerpala sílu. 

 

A dál zírala před sebe.

Na ohořelé trosky.

Vedle stála poloprázdná láhev vodky.

 

..snad, aby oheň lépe hořel, nebo to tolik nebolelo, nebo aby měla alespoň nějakou společnost..

 

O kus dál ležel ten velký kámen.

Iniciály na něm byly stále patrné.

 

...a mohl to být snad kámen základní, kdyby se dalo na sutinách stavět...